Příběh Lilien


Vůně růží...

S Janou jsem se poprvé viděla na předporodním kurzu. Její muž Lubo byl hodně zaneprázdněný, i na kurzu ještě pracoval a já jsem si v duchu říkala, jak to budou asi zvládat s miminkem. Jana mě pak kontaktovala mailem, že by byla ráda, kdybych s ní byla u porodu. Byly jsme v kontaktu dlouho před termínem, hrozil předčasný porod, nakonec se zjistilo, že to byla střevní viróza, ale Jana si pobyla nějakou dobu v porodnici.

 

Porod začal ráno, kolem 9.30 vycházím z obchodu a přichází mi sms: " Dobré ráno, Jani, od půl 3 mám nepravidelné tlaky v podbřišku jako při silném menzes, trvají vždy asi 23s., asi 5 x za hodinu a ráno jsem měla narůžovělý hlen a teď to byl hlen s trochou krve. Co si mám myslet?" Píšu Janě, že to je hlenová zátka a že budeme na telefonu. Odpovídá, že se nechá odvézt k rodině do Krnova, ať se pak nemusí trápit při silnějších kontrakcích v autě. Jsou letní prázdniny, horko, vracím se domů a oznamuji dětem, že pojedeme k babičce, abych byla blíž, až pojedu do porodnice. Odpoledne trávím na zahradě, sekám trávu a Jana mi píše několik SMS o průběhu porodu. To už jsou s mamkou v Krnově v prázdném domě příbuzných. O půl 4 píše, že se prodlužuje délka bolestí v podbřišku asi na 40-50s. a trochu špiní. "Nemluvím, dýchám a počítám a přiložím termofor. Chvíle mezi tím jsou normální." V 5 hodin píše další SMS:" Je to pořád stejné, do teď jsem ležela, trošku se pohoupu na balóně, třeba se to rozjede. V 6 začíná noční směna, službu by měla mít Šárka. V noci by byl aspoň klídeček. Nevím, kdy se to rozjede, myslíte, že dnes v noci? Klidně už přijeďte, dáte si s mamkou čaj." Bolesti už jsou co 5 min., jsou pravidelné a trvají i minutu. V 19.hod. jsme se shodly, že vyjedu, před Krnovem mi ještě volá, že si dáme sraz před porodnicí, praskla jí voda. Jana vychází z auta úplně v pohodě, ani se nepředklání, kabelku v ruce, krásná jako modelka, jen termofor ve tvaru tučňáka na břichu. Ani nechce s ničím pomoct, jen jsme se objaly na přivítání. Na příjmu působí velice klidně, její maminka je tam s námi, sedí naproti a dívají se s dcerou na sebe. Při kontrakci Jana jen lehce klepe nohou o zem a jemně prodýchává, maminka ji povzbuzuje očima, krásné souznění dcery a matky. Na monitoru nejsou viditelné silné kontrakce a já tipuju otevření tak na 3 cm. Nechci Janku mylně informovat o postupu, říkám jí na dotaz, že počkáme, až lékař vyšetří. Jsem velmi překvapená, když Dr. hlásí otevření na 8 cm a ptá se, zda dojde sama na sál. Vedu Janu pod paží za porodní asistentkou na sál, vracím se ještě pro mamku a ukazuju jí, kde se má převlíknout. Všude je ticho, klid a tma. Asistentka je velmi vstřícná, vím, že to půjde hezky a snažíme se všichni pro příchod miminka udělat maximum. Svítí jen červená lampička u okna, trávíme hodně času na toaletě, miminko krásně pomalu a lehce klesá dolů. Jana říká, ať rychle vytáhnu růžovou vodu a všude jí nastříkám, chodím po sále, koupelně a toaletě a všude začínají kvést růže. Chystám porodní vak, žíněnky, roušky a přesouváme se s Janou na vak. Pomalu jí pomáhám na porodní vak, ptám se jí, zda jí to vyhovuje. Volí polohu v pololeže, kývá, že je to tak v pohodě, přichází tlak, ale na Janě to ani nejde moc poznat.

 

Mažeme společně ještě hráz krásně voňavým olejem. Po chvíli si Jana sahá na hlavičku a rodí se hlavička. Na Janě ani nejde vidět, že rodí, nepřichází žádné usilovné tlačení, miminko klouže s porodních cest samo. Rodí se malá holčička. Bude to Lilien, jak cítil tatínek nebo Nela, jak si přála maminka? Maminka ji vítá na srdci, pořád je šero, jen sestra vyšetřuje miminku srdíčko. Vše je v pořádku, a i když se miminko narodilo dříve, je mu u maminky nejlépe. Vítáme ji a povzbuzujeme tiše k přisátí, které se podařilo s malou pomocí asi za hodinu. Přichází tatínek, který za rodinou jede až ze Slovenska, je rád, že je jeho žena a miminko v pořádku. Odcházím, aby měla rodina klid na vzájemné seznámení. Jana porodila bez poranění a tak celou dobu zůstává na porodním vaku. Protože tatínek přijel později a miminko se později přisálo, nechává sestra ještě další půl hodinu k dobru, úžasné. Janě pak pomáhám s osprchováním, Lubo se sestrou váží a měří miminko a jdeme společně na pokoj. Loučíme se.

 

Porod Janky byl tak krásně přirozený, jemný a tichý, že bych jej přála každé mamince. A holčička? Zůstalo jí jméno Lilien a v srdci klidné přijetí máminy náruče, láska a vůně růží.

© Copyright 2014 naruczrozeni.cz stránky od allegro2.cz